Rozhovor s kapelou Nebeztebe

24. února 2010 v 16:00 | Admin |  Rozhovory
Nebeztebe
Rozhovor s kytaristou a zpěvákem, Štěpánem Hulcem (v popředí) ze skupiny Nebeztebe.


Poprvé, když jsem narazil na vaši kapelu, tak mě zaujal její název "Nebeztebe". Je to jen hříčka nebo to má nějaký skrytý význam?

Hříčka se skrytým(?) dvojvýznamem. Zajímá nás přivrácená strana síly a cesta k ní, Luku Skywalkere. A děláme hodně kontaktní muziku na hraně dance stylu a přitom si jako frontman stojím za texty. Takže je to z mé strany o potřebě komunikovat co žijeme a dát si šanci k tanci. A hrej pak a zpívej pro prázdný sál, to by bylo jako rozhovor se zdí.


Jak by se dala charakterizovat vaše hudba?

Moc nepřemýšlím nad tím, jak to má stylově vyznít, o to si každý song řekne sám. Obecně máme chuť přesvědčit lidi, co na nás přijdou, že nemusíš mít rockové či počítačové vybavení, ani dle dnešních oblíbených metod suše vykrádat dvě hodiny Balkán (nic proti ničemu z toho), abys do písně dostal taneční energii a přitom nepřizabil posluchače megadecibelem. A ještě aby píseň s textem rostla a žili jsme ji společně s publikem. A výsledek nese název stylu Etno-beat.

Můžeš představit aktuální sestavu skupiny?

 Kytara španělská - nylonové struny plus zpěv moje maličkost, mandolína a mandoletto Honza YETTY Vrtěna, zpěv a vokály Magdalena Hulcová, basové kytary Pavek PAKO Kocián, a cajóny a perkuse Martin DARTAGNAN Tomaško.


Jak se ti hraje s cajónem v kapele? V čem je lepší než bicí?

 Popořadě: Hraje se mi s ním výborně, dá se na něj hrát jak piánko tak forte v únosné hladině hluku rovná se neohluchnu u něj na zkoušce a bicí rozsahem rytmiky pokryje.
Ale hlavně je v jeho zvuku cosi kouzelně upřímného, jiného, než když rozjedeš dupák a virbl. Pouličního. A to mě zatraceně vyhovuje.


Kdo u vás píše texty a jak vznikají nové písničky?

 Vznikají z předtlaku motivů, kterým je dopřáno uzrát. Autorsky je to většinou moje práce, aranžemi pak víceméně společná. Málokdy máme napřed hudbu s nápěvy ve svahilštině a pak teprve řeším texty. Pokud nemám dopředu jasno o prožitku, kterej chci nechat ožít, nefunguju (a pak může těžko fungovat to ostatní). A k tomu mě vede text, byť třeba velmi polotovarový.
Ale zeptej se mě za pár let, třeba to bude jako u Pražského Výběru, kdy je hotové album a volá se Vlastovi Třešňákovi, jestli by neměl kus textu... Ikdyž takhle úplně to asi nikdy nebude.


Ve vašich textech občas střídáte v jedné písni angličtinu a češtinu. Jak tohle vzniklo?

S chutí, a nejde jen o angličtinu. Kdysi jsem si prošel spoluprací s jedním zpěvákem, a ten to párkrát nekompromisně přehodil čeština X angličtina tam i zpět. Když jsem si výsledný blázinec v našem tehdejším repertoáru spojil s poslechem prvního alba JAR, řekl jsem si, že budu používat co chci kde chci a hlídat si smysl textu nehledě na jazyky.


Máš osobně nějaké hudební vzory, které respektuješ?

Mám a vždycky to mělo tři polohy, rockovou, písničkářskou a dance/rapovou: Pearl Jam (TEN), Bélu Flecka (OUTBOUND), Gipsy Kings (ROOTS), Stone Roses (SECOND COMING), Faith No More, Trickyho, Tomma Morello a tedy Rage Against The Machine i AudioSlave... psal bych do zítra. A neúrekom toho přibývá - parádní jsou třeba rapeři 5nizza, stejně jako u nás nejde nerespektovat Xaviera Baumaxu, Tomáše Kluse.

Dřevní doby poslechu čehokoli pro mě značí u nás Slávek Janoušek (KDO TO ZAVINIL), Hapka s Horáčkem (V PENZIÓNU SVĚT) a ve světě Pink Floyd stejně jako Paco De Lucía nebo Prodigy, Snap (THE WORLD POWER), KLF (THE WHITE ROOM).

A sedím na zadku z textařů, kteří pro nás psali české verze textů amerických songů zhruba v šedesátých až osmdesátých letech minulého století, takhle poctivě dělat řemeslo, klaním se hluboce. Dohromady blázinec, co? Ale všichni měli či ještě mají co říct a to jak to říkají, no comment...

Jakkoli to nestíhám, snažím se rozšiřovat si obzory, co to jde, vnímat, tříbit názor. Možností jsou tisíce vařila mišička kašičku a ty si musíš umět říct, co a jak chceš. A to není jen tak.


Co považuješ za největší úspěch, který se vám s kapelou podařil?

S kým jsme kde hráli se o nás dá najít jinde. Sem patří tuším to, že se pořád koncertně zlepšujeme, vyvíjíme se autorsky a je to čím dál tím větší zábava.
A zrovna dnes ráno nás poprvé hrálo rádio Ethno s tím, že po nás pustili MakoMako. A to je zatraceně dobrá společnost.


Máte nějakou aktuální nahrávku?

 Kromě jarního SP "Je libo demo?" máme jeden živák, který čeká už dva měsíce na mix, ale znáš to, nejsou lidi, ještě pořád musím trochu dělat práci co mě živí. Myslím, že z něj vytáhneme tak jednu dvě novější věci na Bandzone.

 Máš pocit, že se v Brně muzice daří? Je kde hrát?

Podlě mě se situace hodně, ale hodně vylepšila za poslední tři roky. Je kde hrát, kluby pochopily, že mít velkou obrazovku na fotbal není samospasitelné. A že to není vždycky o penězích pro muzikanty, to je podle mě naprosto v pořádku. Je to dobré síto. Ale je fakt, že mě to zatím neživí, takže třeba začnu za pár let na podobnou otázku dšťít síru všude kolem a to mě definitivně zahubí, že. Kdo by přežil proud žíraviny ve vlastním hrdle.


 Kde se můžeme dozvědět nejčerstvější informace o
"Nebeztebe".

Na našem webu www.nebezetebe.cz, pak na Facebooku a na Bandzone.cz/nebeztebe


Jaké máte plány s kapelou do budoucna? Čeho by si chtěl v muzice dosáhnout?

Krátkodobý plán na příští rok zní rozšířit fanouškovskou základnu rovná se zvládnout dvojnásobek vystoupení oproti tomuto roku, a to všude po ČR. Udělat dobrej singl, a dostat ho do rádií. A až budeme mít za sebou rok se čtyřiceti akcemi (pro srovnání i David Koller jich dnes hrává "jen" kolem padesáti), můžem si zase promluvit o tom, jaký je cíl, kromě super koncertu se spokojeným a dle chuti vytancovaným publikem.

Děkuji za rozhovor.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.