Rozhovor s kapelou Absinth band

24. února 2010 v 16:00 | Admin |  Rozhovory

Rozhovor se zpěvákem a kytaristou Michalem Kocmanem z kapely Absinth band.

Michal Kocman - Absinth band - 2010

Kapela "Absinth band" je dle mého stálicí na brněnské scéně, i když je pravda, že občas zmizíte, ale pak se zase objevíte. Jak dlouho existujete?

Vznikli jsme roku 2000, i když je pravda, že ještě téhož roku jsme uskutečnili naše první zmizení, aniž bychom se předtím objevili. Bylo to, když náš první sólový kytarista Aldor Krutor odletěl na nějakou dobu do Afriky. Přivezl odtud píseň Miss dobré naděje (jedinou instrumentálku a píseň ve které jsem neúčinkoval. Po jeho odchodu jsme ji vyřadili z repertoáru.) K dalším zmizením došlo vždy, když jsme se na chvíli rozpadli, ale vždycky jsem já i Šakal cítil, že stojí za to pokračovat dál a jsme oba rádi, že nám to vychází.

Můžeš představit aktuální sestavu skupiny?

Z původní sestavy jsem zbyl akorát já (kytara, zpěv, hudba, občas text) a Šakal (bicí, většina textů). Na přelomu roku 2007/08 se k nám připojil basista Ondra, který hrál s Šakalem už v kapele Mimóza a loni přišel doprovodný kytarista Tomáš (ten předtím nikde nehrál, a proto si ho jako neotesaný kámen postupně přesměrováváme k obrazu svému.

Jak u vás vznikají nové texty a písně? Kdo je hlavní autor?

Hudba i texty u nás vznikají zvlášť. Většinou je hudba z mé hlavy, text z hlavy Šakalovy. Přineseme na zkoušku nápady a pár lahví vína, hudbu a text na sebe naroubujeme a po pár hodinách většinou odejdeme s novou písní.

Dá se nějak jednoduše popsat o čem je většina textů "Absinthů"? Vím, jako textař, že se na to asi nedá lehce odpovědět.

Jak jsem řekl, většinu textů tvoří Šakal, takže by to měla být otázka spíše na něj, ale já v tom cítím hodně zoufalství, bolestivý život, nenaplněnou, nebo rozpadlou lásku, útěk k alkoholu, smrt. Vlastně máme jedinou píseň která má pozitivní náplň, je to Shines Your Beauty, a ta popisuje čistou, snad až idealistickou lásku.

Zpíváš jenom anglicky nebo máte v playlistu i nějakou českou věc?

Je pravda, že většina našich písní je v angličtině, ale češtině se také nevyhýbáme. V současné době máme v repertoáru 3 české písně: Tygr, Válka a Dýchej.

Dokážeš si vybavit kolik koncertů si s "Absinth bandem" odehrál? Rockeři mají krátkou paměť nebo se jim to vše slije v jeden velký večírek. Jak je to u tebe?

Jak říkáš, jeden velký večírek. Hráli jsme na různých místech, od sklepení Skleněné louky po Náměstí Svobody na vánočních trzích. Často se nám ale stalo, že jsme se před vystoupením zbavovali trémy pomocí alkoholu nebo méně legálních prostředků a pak nám po koncertě zbyla jedna velká šmouha. Teď se držím zásady jedno pivo před koncertem, druhé během něj, ale pořád mám nejraději, když si průběh koncertu nepamatuji. Znamená to totiž, že jsme nic nezkazili a že se koncert povedl.

Minulý rok jste s dalšími dvěma kapelami udělali koncert k 155. výročí narození prokletého básníka Artura Rimbauda. Měla akce odezvu u publika? Vydařila se?

To byla vlastně náhoda. Když jsme s vedením klubu, kde se koncert odehrával, vyjednávali termín akce, vyšlo na nás zrovna toto výročí. Máme k prokletým básníkům blízko (ostatně, Absinth byl i jejich prokletím), tak jsem kapele Orfell navrhl, že bychom mohli udělat tematický večer, a oni souhlasili. Pak se k nám připojila ještě kapela Síla, která náladu Rimbaudova díla i doby krásně přiblížila a koncert se povedl. (Jen pro zajímavost, v každé kapele účinkovala moje spolužačka ze třídy ze základní školy. V Síle Kristýna Urbánková na akordeon a klarinet a v Orfellu Adéla Janěková jako zpěvačka a flétnistka, takže jsme tam zároveň měli takovou slezinu.)

Někdy vystupuješ jako sólo písničkář pod jménem Mikke Wormwood. Jak k tomu došlo? Je v tom nějaký větší rozdíl něž hrát s kapelou?

Začal jsem s tím v době některého poločasu rozpadu kapely, kdy jsem snad ani nedoufal že se ještě dáme dohromady, a prostě mi chyběli ty písně, co jsme vytvořili, tak jsem si je upravil pro akustickou kytaru, a začal jsem vystupovat i sám. Přezdívka vznikla z poangličtěného křestního jména, které jsem upravil, aby se na internetu lépe hledala, a Wormwood (anglicky pelyněk) je jednou ze základních ingrediencí absinthu, tedy pořád odkaz na domovskou kapelu.
Největší rozdíl oproti hraní s kapelou je ten, že cítím větší svobodu, můžu během hraní více improvizovat, a občas třeba zabloudit na neznámá místa, kam bych během koncertu s kapelou nedošel. Potom se třeba část té improvizace objeví i v kapelní verzi. (ostatně naše písně mají svůj vlastní život, a neustále se spolu s námi vyvíjejí.)
Další rozdíl je v tom, že při sólovém akustickém hraní se lépe cestuje. V roce 2008 jsem si splnil jeden velký sen, a následoval jsem kroky svého táty a projel jsem s kytarou velkou část Evropy, kde jsem hrál po ulicích. Byla místa, kde se mé hudbě vůbec nedařilo (například v Amsterdamu jsem nevydělal ani cent) jinde to bylo naopak. (V Bruggách jsem během tří hodin dostal asi 40 euro, v Paříži jsem z hudby žil 4 dny, v Bazileji mě dokonce nabídli místo v kapele.)

Máš poměrně široký záběr aktivit, co konkrétně nosíš v hlavě a chceš realizovat mimo kapelu?

Loni na podzim jsem začal psát partituru k opeře, kterou slyším v hlavě, a přestože je to práce na několik let, doufám, že se mi podaří dokončit. Bude to na motivy povídky A.K. Tolstoje Vlkodlaci. Chci tím přiblížit opernímu světu žánr horroru v jeho romantické formě.
Potom ještě pracuji s brněnským básníkem Ozzym na duchovních sborech. Jen jsem se ještě nerozhodl, pro kterou církev to vlastně bude, v žádné totiž nejsem, vlastně se ani nemodlím, jen mám potřebu udělat něco, co lidem přiblíží Boha.

Vím, že jeden čas si byl součástí brněnského revivalu Black Sabbath, ještě s nimi zpíváš?

To je trochu složitější otázka. Já to totiž nevím. Jsme teď ve fázi zmizení ze scény, jakou jsme s Absinthama zažili mnohokrát. Částečně to bylo způsobeno vyčerpání "sabbathovského" repertoáru, částečně tím, že náš kytarista odjel na půl roku na stáž do Turecka a vrátil se teprve nedávno. Dostali jsme teď ale nabídku vystoupení na blanenském Revival festu, tak doufám, že to vyjde a bude to správný způsob jak dát kapelu znovu dohromady.

Zpátky k "Absinth bandu". Kde můžeme najít nejaktuálnější informace o kapele?

Máme profil na Bandzone: http://bandzone.cz/absinthband Potom máme svou skupinu na Facebooku, a pracujeme i na vlastních internetových stránkách, které se nám snad brzy podaří dokončit.

Plánujete v budoucnu nějakou nahrávku?

Jsem rád, že se na to ptáš, protože i když existujeme už skoro 10 let, jediná nahrávka, kterou máme je 9 let stará a od té doby se o hodně změnila úroveň našeho hraní, i samotné písně. Máme teď v plánu natočit promo nahrávku vlastními silami. Pokud se nám podaří vše domluvit, měli bychom natáčet den po našem společném vystoupení.

Zajímalo by mě jestli sleduješ hudební dění v Brně? Je nějaká místní kapela, která tě v poslední době zaujala?

Já chodím na koncerty skoro pořád, jsem na živé hudbě závislý, lhostejno zda hraju nebo poslouchám. Mám hodně rád kapelu Annie's Trip, nebo jejich příbuzný Zastavárna BB, hodně se mi líbí taky Blues2 i když hrají velmi sporadicky. To jsou takové moje hudební stálice. Že by mě v poslední době něco brněnského zaujalo, nemůžu říct. Navštěvuji spíš akce, kde hrají kapely z jiných měst.

Máš pocit, že se v Brně muzice daří? Je kde hrát?

Všechno závisí na prioritách kapely. Pokud hraješ pro peníze, je Brno příliš malé, stejně jako celá ČR. Když ale hraješ pro hudbu samotnou, pro lidi, nebo protože si nemůžeš pomoct, protože prostě musíš hrát, je v Brně spousta akcí, spousta klubů a pár festivalů, které pomáhají rozvíjet brněnskou hudební scénu.

Na závěr bych se chtěl zeptat, jak to bude podle tebe vypadat s "Absinth bandem" za dalších deset let? Troufneš si to odhadnout?

Kapela, ať už je jakákoli, je dost křehká věc, asi jako manželství, jen spolu (naštěstí) nežijeme. Je ale pravda, že když už jsme přežili několik drastických změn osazenstva, tak je docela možné že budeme pokračovat i za dalších 10 let. Na jak vysoké pozici (od undergroundu po vyprodané stadiony) si nedokážu odhadnout, je to hodně o štěstí a nehodláme zradit sami sebe, že bychom upravovali naši hudbu, tak aby byla přijatelnější masám. Navíc každá naše píseň míří žánrově jiným směrem, takže je spousta míst kam zapadnout, což nám vyhovuje, protože se tím otevírá více dveří, než kdybychom byly žánrově vyhranění.

Děkuji za rozhovor.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.