Rozhovory

Rozhovor se skupinou En & kapela

24. února 2010 v 16:00 | Admin

Přinášíme vám rozhovor se zpěvačkou, textařkou a klavíristkou, Naďou Sterzelovou, která vystoupí na večeru BHS (27.3. v Bigbítu) se svojí skupinou En & kapela.

Naďa Strzelová - En a kapela - 2010

Mohla bys odhalit, co se skrývá pod názvem "En & kapela"?

eN - vzniklo v době, kdy jsem neměla kolem sebe ještě stálé muzikanty a řešila jsem své umělecké označení. Po dlouhém bádání jsem si připustila, že všechno už je dávno vymyšlené. Použít jen moje jméno mi nepřipadalo originální a tak jsem využila eN, protože jsem se tak často podepisovala. eN & kapela se mi líbí, ale zvažuji v budoucnu použít nějaký název pro kapelu. Hlavně proto, že už mnohem častěji vystupuji s kapelou než sólově.

Jak by se dala charakterizovat vaše hudba?

Zpočátku ta starší tvorba byla určitě mnohem komornějsí než teď. Postupně s každým novým členem se všechno vyvíjí a je to určitě mnohem pestřejší než dříve.
Žánrově je to nejvíce příbuzné stylům pop, jazz, folk a chanson.

Kdo u vás píše texty a jak vznikají nové písně?

Když vznikalo první CD Srdce v pilinách (2005), začala jsem spolupracovat na textech s Petrem Pařilem. Dodnes žasnu, jak jsme se v práci na textech úžasně doplňovali. Po tomto projektu jsem využila ještě pár jeho starších textů a udělala k nim hudbu. Pak naše spolupráce skončila a já jsem byla poprvé nucena začít textovat sama, což pro mě byla zpočátku šílená představa. Nikdy jsem si nemyslela, že já budu něco psát. Můj talent na psaní byl velice skrytý i mně samotné. Ale díky spolupráci s Petrem jsem objevila taktiku, jak na to, a pak už to šlo samo.

Na webu Brněnské hudební scény je poměrně podrobný popis postupných personálních změn ve skupině, ale můžeš konkrétně představit aktuální sestavu, která s tebou vystoupí 27. 3. 2010 v Bigbítu?

eN - Naďa Sterzelová, klavír a zpěv
Sajsa - Jan Sysel, kytara a zpěv
Ivo Albrecht - basová kytara
Vojta Bystrý - bicí souprava
a doufám, že se zúčastní i náš host Ondra Bystrý - saxofon

Na stránkách skupiny je i odkaz na váš povedený videoklip. Můžeš přiblížit jeho vznik, protože je opravdu magický?

Můj nápad to nebyl, to věru ne. Po natočení toho prvního CD přišel jednou Jirka Lukášek a povídá, že by rád udělal malý experiment a natočil na některou z mých písniček klip. Sám s tím tehdy ještě neměl moc zkušeností, ale řekli jsme si proč ne. Tak jsme se jednoho krásného odpoledne sbalili a vzali s sebou ještě mého kamaráda Tomáše, který byl přirozeným výběrem pasován na asistenta a vyrazili jsme do Mariánského údolí. Po cestě jsme vybírali song, ke kterému natočíme klip. Během chvilky jsme našli místečko a pustili se do toho. Herci jsme se stali nakonec všichni, v pár záběrech jsou ruce nás všech. Všechno se to seběhlo tak rychle, že během 3 hodinek jsme natočili materiál a mazali. Výsledek je pak už dílem talentovaného Jirky, který z toho 3 hodinoveho materiálu dokázal vyčarovat tohle. Jeho nápady jsou opravdu k nezaplacení.

Co považuješ za největší úspěch, který se vám s kapelou podařil?

Nejhezčí pocity jsem prožívala v loňském roce, když jsme s kapelou vyhráli jihomoravské kolo Porty jak v autorské tak instrumentální části. Ale v podstatě považuji za úspěch a hnací motor každý koncert, kdy někdo neznámý příjde a řekne úpřímně, že se mu naše hudba moc líbí.
Obecně ale považuju za úspěch to, že pořád hrajeme a nic nás dosud neodradilo od dalšího snažení. Ba naopak. Teď máme v aktuální sestavě více energie než dříve.

Máš osobně nějaké hudební vzory, kterým se chceš přiblížit?

Já se moc k nikomu přibližovat nechci. Nechávám to na vlastní inspiraci, která tu kterou moji píseň vede určitým směrem. Obecně mám ráda jakoukoliv hudbu, která má v sobě náboj a vzbuzuje ve mně příjemné pocity. Na relax si poslechnu například Norah Jones nebo Sky a z české muziky třeba Zuzku Navarovou nebo Lenku Dusilovou. A ať nevypadám jako feministka tak občas i Dana Bártu. Taky často relaxuju u bubínků, alikvótních zpěvů, tibetských mís a podobných uklidňujících zvuků.

Sleduješ hudební dění v Brně? Je nějaká místní kapela, která tě v poslední době zaujala?

Sleduju poměrně hodně všechny brněnské kapelky, kde působí mí hudební přátelé a ráda si poslechnu i něco nového. Sama nevím, co bych vypíchla. Asi Budoár staré dámy. Ti mě v poslední době příjdou nejoriginálnější a tomu přikládám velkou váhu.

Máš pocit, že se v Brně muzice daří? Je kde hrát?

Je tu sposta dobrých kapel. Spousta z nich ale bohužel hraje jen v našem kraji a těžko se dostávají za tyto hranice. V Brně je určitě kde hrát, akorát mi tu trošku chybí kluby střední velikosti. Buď jsou ty prostory malé nebo už moc velké, jako když přirovnám Starou pekárnu k Musilce. Taky s rostoucí prestižností klubu často klesá možnost pro nové neznámé kapelky prezentovat tam svoji hudbu.

Kde se můžeme dozvědět aktuální informace o "En & kapela"?

Nejaktuálnější informace najdete na profilu Bandzone - www.bandzone.cz/enakapela

Jaké máš plány s kapelou v budoucnu?

Učím se nedělat si příliš velké plány, protože dochází k neustálým změnám a nechci být pak zklamaná. Potešilo by mě, kdybychom si zahráli na festivalu Zahrada. Teším se i na festival v Banátu v Rumunsku. Točíme teď první část druhého CD, takže můj hlavní plán je dokončit toto CD a mít ho co nejdříve k dispozici všem zájemcům. Věříme, že se bude líbit.

Díky za rozhovor.

Rozhovor s kapelou Absinth band

24. února 2010 v 16:00 | Admin

Rozhovor se zpěvákem a kytaristou Michalem Kocmanem z kapely Absinth band.

Michal Kocman - Absinth band - 2010

Kapela "Absinth band" je dle mého stálicí na brněnské scéně, i když je pravda, že občas zmizíte, ale pak se zase objevíte. Jak dlouho existujete?

Vznikli jsme roku 2000, i když je pravda, že ještě téhož roku jsme uskutečnili naše první zmizení, aniž bychom se předtím objevili. Bylo to, když náš první sólový kytarista Aldor Krutor odletěl na nějakou dobu do Afriky. Přivezl odtud píseň Miss dobré naděje (jedinou instrumentálku a píseň ve které jsem neúčinkoval. Po jeho odchodu jsme ji vyřadili z repertoáru.) K dalším zmizením došlo vždy, když jsme se na chvíli rozpadli, ale vždycky jsem já i Šakal cítil, že stojí za to pokračovat dál a jsme oba rádi, že nám to vychází.

Můžeš představit aktuální sestavu skupiny?

Z původní sestavy jsem zbyl akorát já (kytara, zpěv, hudba, občas text) a Šakal (bicí, většina textů). Na přelomu roku 2007/08 se k nám připojil basista Ondra, který hrál s Šakalem už v kapele Mimóza a loni přišel doprovodný kytarista Tomáš (ten předtím nikde nehrál, a proto si ho jako neotesaný kámen postupně přesměrováváme k obrazu svému.

Jak u vás vznikají nové texty a písně? Kdo je hlavní autor?

Hudba i texty u nás vznikají zvlášť. Většinou je hudba z mé hlavy, text z hlavy Šakalovy. Přineseme na zkoušku nápady a pár lahví vína, hudbu a text na sebe naroubujeme a po pár hodinách většinou odejdeme s novou písní.

Dá se nějak jednoduše popsat o čem je většina textů "Absinthů"? Vím, jako textař, že se na to asi nedá lehce odpovědět.

Jak jsem řekl, většinu textů tvoří Šakal, takže by to měla být otázka spíše na něj, ale já v tom cítím hodně zoufalství, bolestivý život, nenaplněnou, nebo rozpadlou lásku, útěk k alkoholu, smrt. Vlastně máme jedinou píseň která má pozitivní náplň, je to Shines Your Beauty, a ta popisuje čistou, snad až idealistickou lásku.

Zpíváš jenom anglicky nebo máte v playlistu i nějakou českou věc?

Je pravda, že většina našich písní je v angličtině, ale češtině se také nevyhýbáme. V současné době máme v repertoáru 3 české písně: Tygr, Válka a Dýchej.

Dokážeš si vybavit kolik koncertů si s "Absinth bandem" odehrál? Rockeři mají krátkou paměť nebo se jim to vše slije v jeden velký večírek. Jak je to u tebe?

Jak říkáš, jeden velký večírek. Hráli jsme na různých místech, od sklepení Skleněné louky po Náměstí Svobody na vánočních trzích. Často se nám ale stalo, že jsme se před vystoupením zbavovali trémy pomocí alkoholu nebo méně legálních prostředků a pak nám po koncertě zbyla jedna velká šmouha. Teď se držím zásady jedno pivo před koncertem, druhé během něj, ale pořád mám nejraději, když si průběh koncertu nepamatuji. Znamená to totiž, že jsme nic nezkazili a že se koncert povedl.

Minulý rok jste s dalšími dvěma kapelami udělali koncert k 155. výročí narození prokletého básníka Artura Rimbauda. Měla akce odezvu u publika? Vydařila se?

To byla vlastně náhoda. Když jsme s vedením klubu, kde se koncert odehrával, vyjednávali termín akce, vyšlo na nás zrovna toto výročí. Máme k prokletým básníkům blízko (ostatně, Absinth byl i jejich prokletím), tak jsem kapele Orfell navrhl, že bychom mohli udělat tematický večer, a oni souhlasili. Pak se k nám připojila ještě kapela Síla, která náladu Rimbaudova díla i doby krásně přiblížila a koncert se povedl. (Jen pro zajímavost, v každé kapele účinkovala moje spolužačka ze třídy ze základní školy. V Síle Kristýna Urbánková na akordeon a klarinet a v Orfellu Adéla Janěková jako zpěvačka a flétnistka, takže jsme tam zároveň měli takovou slezinu.)

Někdy vystupuješ jako sólo písničkář pod jménem Mikke Wormwood. Jak k tomu došlo? Je v tom nějaký větší rozdíl něž hrát s kapelou?

Začal jsem s tím v době některého poločasu rozpadu kapely, kdy jsem snad ani nedoufal že se ještě dáme dohromady, a prostě mi chyběli ty písně, co jsme vytvořili, tak jsem si je upravil pro akustickou kytaru, a začal jsem vystupovat i sám. Přezdívka vznikla z poangličtěného křestního jména, které jsem upravil, aby se na internetu lépe hledala, a Wormwood (anglicky pelyněk) je jednou ze základních ingrediencí absinthu, tedy pořád odkaz na domovskou kapelu.
Největší rozdíl oproti hraní s kapelou je ten, že cítím větší svobodu, můžu během hraní více improvizovat, a občas třeba zabloudit na neznámá místa, kam bych během koncertu s kapelou nedošel. Potom se třeba část té improvizace objeví i v kapelní verzi. (ostatně naše písně mají svůj vlastní život, a neustále se spolu s námi vyvíjejí.)
Další rozdíl je v tom, že při sólovém akustickém hraní se lépe cestuje. V roce 2008 jsem si splnil jeden velký sen, a následoval jsem kroky svého táty a projel jsem s kytarou velkou část Evropy, kde jsem hrál po ulicích. Byla místa, kde se mé hudbě vůbec nedařilo (například v Amsterdamu jsem nevydělal ani cent) jinde to bylo naopak. (V Bruggách jsem během tří hodin dostal asi 40 euro, v Paříži jsem z hudby žil 4 dny, v Bazileji mě dokonce nabídli místo v kapele.)

Máš poměrně široký záběr aktivit, co konkrétně nosíš v hlavě a chceš realizovat mimo kapelu?

Loni na podzim jsem začal psát partituru k opeře, kterou slyším v hlavě, a přestože je to práce na několik let, doufám, že se mi podaří dokončit. Bude to na motivy povídky A.K. Tolstoje Vlkodlaci. Chci tím přiblížit opernímu světu žánr horroru v jeho romantické formě.
Potom ještě pracuji s brněnským básníkem Ozzym na duchovních sborech. Jen jsem se ještě nerozhodl, pro kterou církev to vlastně bude, v žádné totiž nejsem, vlastně se ani nemodlím, jen mám potřebu udělat něco, co lidem přiblíží Boha.

Vím, že jeden čas si byl součástí brněnského revivalu Black Sabbath, ještě s nimi zpíváš?

To je trochu složitější otázka. Já to totiž nevím. Jsme teď ve fázi zmizení ze scény, jakou jsme s Absinthama zažili mnohokrát. Částečně to bylo způsobeno vyčerpání "sabbathovského" repertoáru, částečně tím, že náš kytarista odjel na půl roku na stáž do Turecka a vrátil se teprve nedávno. Dostali jsme teď ale nabídku vystoupení na blanenském Revival festu, tak doufám, že to vyjde a bude to správný způsob jak dát kapelu znovu dohromady.

Zpátky k "Absinth bandu". Kde můžeme najít nejaktuálnější informace o kapele?

Máme profil na Bandzone: http://bandzone.cz/absinthband Potom máme svou skupinu na Facebooku, a pracujeme i na vlastních internetových stránkách, které se nám snad brzy podaří dokončit.

Plánujete v budoucnu nějakou nahrávku?

Jsem rád, že se na to ptáš, protože i když existujeme už skoro 10 let, jediná nahrávka, kterou máme je 9 let stará a od té doby se o hodně změnila úroveň našeho hraní, i samotné písně. Máme teď v plánu natočit promo nahrávku vlastními silami. Pokud se nám podaří vše domluvit, měli bychom natáčet den po našem společném vystoupení.

Zajímalo by mě jestli sleduješ hudební dění v Brně? Je nějaká místní kapela, která tě v poslední době zaujala?

Já chodím na koncerty skoro pořád, jsem na živé hudbě závislý, lhostejno zda hraju nebo poslouchám. Mám hodně rád kapelu Annie's Trip, nebo jejich příbuzný Zastavárna BB, hodně se mi líbí taky Blues2 i když hrají velmi sporadicky. To jsou takové moje hudební stálice. Že by mě v poslední době něco brněnského zaujalo, nemůžu říct. Navštěvuji spíš akce, kde hrají kapely z jiných měst.

Máš pocit, že se v Brně muzice daří? Je kde hrát?

Všechno závisí na prioritách kapely. Pokud hraješ pro peníze, je Brno příliš malé, stejně jako celá ČR. Když ale hraješ pro hudbu samotnou, pro lidi, nebo protože si nemůžeš pomoct, protože prostě musíš hrát, je v Brně spousta akcí, spousta klubů a pár festivalů, které pomáhají rozvíjet brněnskou hudební scénu.

Na závěr bych se chtěl zeptat, jak to bude podle tebe vypadat s "Absinth bandem" za dalších deset let? Troufneš si to odhadnout?

Kapela, ať už je jakákoli, je dost křehká věc, asi jako manželství, jen spolu (naštěstí) nežijeme. Je ale pravda, že když už jsme přežili několik drastických změn osazenstva, tak je docela možné že budeme pokračovat i za dalších 10 let. Na jak vysoké pozici (od undergroundu po vyprodané stadiony) si nedokážu odhadnout, je to hodně o štěstí a nehodláme zradit sami sebe, že bychom upravovali naši hudbu, tak aby byla přijatelnější masám. Navíc každá naše píseň míří žánrově jiným směrem, takže je spousta míst kam zapadnout, což nám vyhovuje, protože se tím otevírá více dveří, než kdybychom byly žánrově vyhranění.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor s kapelou Nebeztebe

24. února 2010 v 16:00 | Admin
Nebeztebe
Rozhovor s kytaristou a zpěvákem, Štěpánem Hulcem (v popředí) ze skupiny Nebeztebe.


Poprvé, když jsem narazil na vaši kapelu, tak mě zaujal její název "Nebeztebe". Je to jen hříčka nebo to má nějaký skrytý význam?

Hříčka se skrytým(?) dvojvýznamem. Zajímá nás přivrácená strana síly a cesta k ní, Luku Skywalkere. A děláme hodně kontaktní muziku na hraně dance stylu a přitom si jako frontman stojím za texty. Takže je to z mé strany o potřebě komunikovat co žijeme a dát si šanci k tanci. A hrej pak a zpívej pro prázdný sál, to by bylo jako rozhovor se zdí.


Jak by se dala charakterizovat vaše hudba?

Moc nepřemýšlím nad tím, jak to má stylově vyznít, o to si každý song řekne sám. Obecně máme chuť přesvědčit lidi, co na nás přijdou, že nemusíš mít rockové či počítačové vybavení, ani dle dnešních oblíbených metod suše vykrádat dvě hodiny Balkán (nic proti ničemu z toho), abys do písně dostal taneční energii a přitom nepřizabil posluchače megadecibelem. A ještě aby píseň s textem rostla a žili jsme ji společně s publikem. A výsledek nese název stylu Etno-beat.

Můžeš představit aktuální sestavu skupiny?

 Kytara španělská - nylonové struny plus zpěv moje maličkost, mandolína a mandoletto Honza YETTY Vrtěna, zpěv a vokály Magdalena Hulcová, basové kytary Pavek PAKO Kocián, a cajóny a perkuse Martin DARTAGNAN Tomaško.


Jak se ti hraje s cajónem v kapele? V čem je lepší než bicí?

 Popořadě: Hraje se mi s ním výborně, dá se na něj hrát jak piánko tak forte v únosné hladině hluku rovná se neohluchnu u něj na zkoušce a bicí rozsahem rytmiky pokryje.
Ale hlavně je v jeho zvuku cosi kouzelně upřímného, jiného, než když rozjedeš dupák a virbl. Pouličního. A to mě zatraceně vyhovuje.


Kdo u vás píše texty a jak vznikají nové písničky?

 Vznikají z předtlaku motivů, kterým je dopřáno uzrát. Autorsky je to většinou moje práce, aranžemi pak víceméně společná. Málokdy máme napřed hudbu s nápěvy ve svahilštině a pak teprve řeším texty. Pokud nemám dopředu jasno o prožitku, kterej chci nechat ožít, nefunguju (a pak může těžko fungovat to ostatní). A k tomu mě vede text, byť třeba velmi polotovarový.
Ale zeptej se mě za pár let, třeba to bude jako u Pražského Výběru, kdy je hotové album a volá se Vlastovi Třešňákovi, jestli by neměl kus textu... Ikdyž takhle úplně to asi nikdy nebude.


Ve vašich textech občas střídáte v jedné písni angličtinu a češtinu. Jak tohle vzniklo?

S chutí, a nejde jen o angličtinu. Kdysi jsem si prošel spoluprací s jedním zpěvákem, a ten to párkrát nekompromisně přehodil čeština X angličtina tam i zpět. Když jsem si výsledný blázinec v našem tehdejším repertoáru spojil s poslechem prvního alba JAR, řekl jsem si, že budu používat co chci kde chci a hlídat si smysl textu nehledě na jazyky.


Máš osobně nějaké hudební vzory, které respektuješ?

Mám a vždycky to mělo tři polohy, rockovou, písničkářskou a dance/rapovou: Pearl Jam (TEN), Bélu Flecka (OUTBOUND), Gipsy Kings (ROOTS), Stone Roses (SECOND COMING), Faith No More, Trickyho, Tomma Morello a tedy Rage Against The Machine i AudioSlave... psal bych do zítra. A neúrekom toho přibývá - parádní jsou třeba rapeři 5nizza, stejně jako u nás nejde nerespektovat Xaviera Baumaxu, Tomáše Kluse.

Dřevní doby poslechu čehokoli pro mě značí u nás Slávek Janoušek (KDO TO ZAVINIL), Hapka s Horáčkem (V PENZIÓNU SVĚT) a ve světě Pink Floyd stejně jako Paco De Lucía nebo Prodigy, Snap (THE WORLD POWER), KLF (THE WHITE ROOM).

A sedím na zadku z textařů, kteří pro nás psali české verze textů amerických songů zhruba v šedesátých až osmdesátých letech minulého století, takhle poctivě dělat řemeslo, klaním se hluboce. Dohromady blázinec, co? Ale všichni měli či ještě mají co říct a to jak to říkají, no comment...

Jakkoli to nestíhám, snažím se rozšiřovat si obzory, co to jde, vnímat, tříbit názor. Možností jsou tisíce vařila mišička kašičku a ty si musíš umět říct, co a jak chceš. A to není jen tak.


Co považuješ za největší úspěch, který se vám s kapelou podařil?

S kým jsme kde hráli se o nás dá najít jinde. Sem patří tuším to, že se pořád koncertně zlepšujeme, vyvíjíme se autorsky a je to čím dál tím větší zábava.
A zrovna dnes ráno nás poprvé hrálo rádio Ethno s tím, že po nás pustili MakoMako. A to je zatraceně dobrá společnost.


Máte nějakou aktuální nahrávku?

 Kromě jarního SP "Je libo demo?" máme jeden živák, který čeká už dva měsíce na mix, ale znáš to, nejsou lidi, ještě pořád musím trochu dělat práci co mě živí. Myslím, že z něj vytáhneme tak jednu dvě novější věci na Bandzone.

 Máš pocit, že se v Brně muzice daří? Je kde hrát?

Podlě mě se situace hodně, ale hodně vylepšila za poslední tři roky. Je kde hrát, kluby pochopily, že mít velkou obrazovku na fotbal není samospasitelné. A že to není vždycky o penězích pro muzikanty, to je podle mě naprosto v pořádku. Je to dobré síto. Ale je fakt, že mě to zatím neživí, takže třeba začnu za pár let na podobnou otázku dšťít síru všude kolem a to mě definitivně zahubí, že. Kdo by přežil proud žíraviny ve vlastním hrdle.


 Kde se můžeme dozvědět nejčerstvější informace o
"Nebeztebe".

Na našem webu www.nebezetebe.cz, pak na Facebooku a na Bandzone.cz/nebeztebe


Jaké máte plány s kapelou do budoucna? Čeho by si chtěl v muzice dosáhnout?

Krátkodobý plán na příští rok zní rozšířit fanouškovskou základnu rovná se zvládnout dvojnásobek vystoupení oproti tomuto roku, a to všude po ČR. Udělat dobrej singl, a dostat ho do rádií. A až budeme mít za sebou rok se čtyřiceti akcemi (pro srovnání i David Koller jich dnes hrává "jen" kolem padesáti), můžem si zase promluvit o tom, jaký je cíl, kromě super koncertu se spokojeným a dle chuti vytancovaným publikem.

Děkuji za rozhovor.

Rozhovor s kapelou Adriana Kleris

24. února 2010 v 16:00 | Admin

Rozhovor se zpěvačkou Lenkou Ladybird ze skupiny Adrina Kleris pro web "Brněnské hudební scény".



Hned na začátek by se chtěl zeptat na velmi poeticky znějící název vaší kapely. Prozradíš jak vzniknul a co přesně znamená?

Protože má mysl je rozbředlá, široká tůň, většina slov má pro mě více významů. Slova neznamenají "nic" i "všechno"… to platí i u názvu naší kapely. Jméno Adriana Kleris je původně vymyšlená postava pro jednu z mládežnických akcí. Ta probíhala v okolí Karlštejna (představovali jsme filmový štáb a natáčeli film o Hansi Hagenovi). Konala se okolo roku 2002. Moje postava, Adriana Kleris, znázorňovala herečku (tajnou agentku). Jméno se mi tak zalíbilo, že jsem jej začala užívat jako svůj pseudonym pro kresby. Později, když už jsme nacvičovali jako kapela, přišel kytarista s nápadem pojmenovat naši kapelu Adriana Kleris. Ocitli jsme se totiž ve svízelné situaci, že do 5 dnů měl být vymyšlen název kapely, jímž bychom se mohli prezentovat (kvůli plakátům na domluvený koncert). "Kleris" vzniklo zkomolením nepravého jména Dolores z filmu: Sestra v akci (tehdy jsem byla 13-letá holka ;) a Adriana byla přimknuta po důkladném listování v kalendáři. Ale mohu tím naznačit i vliv křesťanství (spojitost s křesťanstvím lze nalézt ze symbolu: Klerikové). Nebo se mi jen líbí, jak tyto jména znějí… lze si vybrat ;).

V jakém hudebních žánrech se pohybuje Adriana Kleris?

"Řekněte o sobě tři vlastnosti, které vás charakterizují" vyzvala nás učitelka psychologie. Každý vyřkl tři slova, o nichž si v tu chvíli myslel, že jsou to ta pravá, pro utvoření obrazu jejich identity. Ale znamená to, že tyto tři slova jsem já, nebo ta dívka po mé levici? Tak ani žánr, nemá tu moc charakterizovat náš styl ;-P Náš kapelník by podal nejspíš faktičtější odpověď.

(odpověď kapelníka: Hrajeme převážně pop okořeněný elektronikou, pokud nehrajeme zrovna akusticky)

Můžeš představit aktuální sestavu skupiny, která s tebou vystoupí na "Brněnské hudební scéně"?

Johny, můj dlouholetý kamarád, na klávesy. Původně basák, vysazený na své polodlouhé vlasy. Kytarista dzonny, člověk, na jehož bedrech stojí základ kapely, bez něhož by sme se nejspíš rozpadli. Tolik, ukrajinec hrající na basu, kterého jsme si oblíbili, skamarádili sme se s ním a který se na krátko přidal ke kapele (hraje s námi nejspíš naposledy).Lukáš (Filip), bubeník, který sice příliš neholduje hraní s metronomem, ale i tak hraje přesně a vkusně. Na prvním koncertě jsem ho prohlásila za Filipa, od té doby mu tak někdy říkáme. A já.

Kdo je u vás píše texty a skládá muziku?

Já ;). Do textů si nenechám moc mluvit. Jsou má chlouba i zkáza. Můj názor je, že kdo si neumí složit píseň, neměl by zpívat. Proč by měl zpívat? Aby se ukázal, jak je dobrý? Já se chci sdílet, proto píšu. Hudbu tvoří kluci na základě mé melodie (stává se, že se melodie v průběhu vzniku písně změní). Ale vždycky mám určitou představu o náladě a celkové "cestě, kterou má píseň absolvovat", aby jí byla, aby se z ní neztratil smysl.


Kapela má dle mého názoru velmi moderní zvuk. Máte třeba nějaké hudební vzory či směr kam chcete se svou hudbu dostat?


To je velmi zajímavá otázka. Podobná jako u žánru kapely. Každý máme svého oblíbence a podle něho hrajeme. Kapelu tvoří pět různých bytostí s pěti různými vzory.
A směr, kam chceme kráčet? Chceme být určitě dobří (nejlepší ;)j ako hudebníci. Dost zvažujeme, jakým směrem se vydat, jestli hlouběji do elektroniky, nebo jinam. Myslím, že se to ukáže časem, k čemu více tíhneme.

Tento měsíc jste se zúčastnili celosvětové vyhledávací soutěže Emergenza. Přiznám se, že mám k tomu projektu jistou nedůvěru, která je možná zapříčiněna neznalostí mechanismu akce. Jakou máte zkušenost s tímto projektem? Jak se vám hrálo na soutěžním večeru v brněnském klubu Metro? Byla akce profesionálně připravena?

Musím přiznat, že by bylo lépe, kdybychom se tam vůbec neobjevili ;). Pokusím se vypsat faktické poznatky. Nebylo možné, aby mi dali nahlas můj odposlech, takže jsem se víc slyšela ze sálu, než na pódiu. Náš kytarista musel za deset minut prostudovat naprosto jiné kombo, než na které je zvyklý včetne nazvučení, nalazení, protože podmínka koncertu byla, že si nesmíme brát žádné své aparáty, jen hudební nástoje. Takže často během písní ladil zvuk a úspěchu se mu moc nedostávalo.
Přestože jsme v požadavcích uváděli stolek pro vybavení klávesisty, nebyl nám přichystán a klávesák se musel spokojit s mírně vibrující bednou, na níž složil svůj notebook.
Jak už jsem se zmínila výše, těch deset minut bylo na nazvučení celé kapely. Tak to také dopadlo. Utopili nám klapky, na nichž je postavená naše hudba.

Na internetu je vystavený váš černobílý videoklip. Překvapilo mně, že se celý odehrává v kupé vlaku. Jak k tomu došlo?

Za všechno vlastně může náš keybordista. Přihlásili jsme se do soutěže kapel v Praze a rozhodovali jsme se, jestli jet autobusem či vlakem. Johny chtěl za každou cenu vlak. A protože jsme byli rozděleni na dva tábory, ten co byl pro musel slíbit těm, co byli proti, že ve vlaku natočíme videoklip k jedné naší písni. A protože s námi nejel nikdo šestý, nalepili sme Johnyho mobil lepící páskou na okno a zbytek je vidět ve "skoroklipu".

Chystáte nějakou aktuální nahrávku?


Právě sme dotočili malé demo/EP. Pustili sme se do tři (původně čtyř) písní a na konci března společně ještě s jedním remixem našeho spřízněného dj (remixuje nám jednu skladbu) vydáme první CD. Tři písně už jsou i na bandzonu ke stažení, čtvrtá přibude brzy.

Na webu lze najít řadu vašich kapelních profilů. To je samozřejmě dobře, protože propagace je důležitá a tímto způsobem účinná. Kdo se tomuto věnuje u vás nebo máte svého manažera?

Manažera hledáme ("Halóóó, najde se někdo?"). O všechnu tuto propagaci se stará náš kytarista. Obětuje tomu mnoho času. Podniká v internetových aplikacích, takže se v tom dobře vyzná.

Kde se dají nalézt nejaktuálnější informace o kapele?

Určitě na www.bandzone.cz/adrianakleris. V tuto chvíli naše nejaktuálnější stránky. Připravujeme i oficiální web (máme zabookovanou doménu www.adrianakleris.com).

Zeptám se jestli sleduješ hudební dění v Brně? Je nějaká místní kapela, která tě v poslední době zaujala?


Já osobně jsem barbar, co se týče české hudby. Neposlouchám ji, nemám ji ráda (proto sem si musela založit vlastní ;). Až na můj vzor Anetu: CD Dotyk mi velmi přirostlo k srdci.
I když Dorian Grey's prostitutes, kteří už nehrají a Apatheia stojí za to zmínit taky, ale z Brna? Ne, jsem příliš náročná.

Máš pocit, že se v Brně muzice daří? Je kde hrát?

V Brně to spí. Lidé chodí na můj vkus málo. Nepřijde mi, že by se dalo hrát moc často v Brně. Snad jen jednou za čas. Ale myslím, že to je obecný problém, a navíc my taky teprve začínáme.

Jak vidíš budoucnost kapely? Dokázala by sis představit, že se hudbou živíš?


Budoucnost? Nic není stálé. Proto je těžké určit, zda se naše kapela nerozpadne, jako se stalo mnohým před námi ;). Někdy mám pocit, že kapela "prorazí" jen díky tomu, že o sobě dávala znát několik let;)
Tedy pokud budeme mít sílu a uvidíme smysl v našem hraní, dál budeme vašimi přáteli ze sluchátek.
A živit se hudbou? Vždycky jsem si to přála a vždycky sem se toho bála. Mám obavu, aby se mi zpěv neznechutil… nemohu však říct s jistotou, jestli by se to stalo. A v naší České republice se toho není třeba obávat, u nás toho není možné jednoduše dosáhnout. Nebo ano?;)

Děkuji za rozhovor.

 
 

Reklama